V následujícím článku se zaměříme na jednu z největších hrozeb současné medicíny a tou je antibiotická rezistence. Díky nesprávnému užívání antibiotik dochází u řady bakterií k postupnému zvyšování rezistence na antibiotickou léčbu. Co to vlastně znamená? Antibiotická rezistence je stav, kdy bakterie nebo jiné mikroorganismy přestávají reagovat na účinky antibiotik, což znamená, že tyto léky přestávají být účinné. Při léčbě infekcí pak může docházet k velkým problémům, jelikož adekvátní náhrada antibiotik neexistuje.

Podle statistik již dnes v České republice umírá kvůli antibiotické rezistenci ročně více lidí než kvůli autonehodám. Odborníci odhadují, že pokud se situaci nepodaří zvrátit, bude na světě do roku 2050 umírat kvůli antibiotické rezistenci 10 000 000 lidí ročně.

Antibiotika jsou určena na boj s nemocemi, které způsobují bakterie. Na onemocnění virologického původu nemají žádný účinek. Antibiotika vlastně zabraňují množení bakterií, popřípadě je přímo hubí a tím pomáhají organismu bojovat s nemocí. Nemají přímý vliv na příznaky nemoci, s těmi se vypořádává imunitní systém našeho těla. Přitom je optimální používat antibiotika tzv. úzkospektrá, která cílí na konkrétní bakterii. V našem těle totiž žije i celá řada užitečných bakterií, které mohou být požíváním antibiotik rovněž ovlivněny. Úzkospektrá antibiotika toto riziko minimalizují.

Antibiotika by měla být vždy užívána pouze na základě doporučení ošetřujícího lékaře a zároveň v množství a frekvenci, kterou lékař předepíše. Pokud totiž nedodržíme předepsanou léčbu, riskujeme, že bakterie se nedokončenou léčbou zocelí pro další kontakt s antibiotiky a tím právě vzniká antibiotická rezistence.

Dalším důvodem zvyšování antibiotické rezistence je používání širokospektrálních antibiotik tam, kde to není třeba nebo neodůvodněné užívání tzv. třídenních antibiotik s obsahem azitromycinu. V případě třídenních antibiotik se antibiotikum z těla vyplavuje 14 dní v nízkých koncentracích, díky čemuž mohou bakterie opět získávat vyšší odolnost.

Mezi bakteriální infekce patří např. angína, spála, tuberkulóza, tetanus, salmonelóza, meningitida, cholera nebo syfilis. Proti řadě bakteriálních infekcí se lze chránit i očkováním. Některé bakteriální infekce lze rovněž léčit bez použití antibiotik, tělo se s nimi dokáže vypořádat samo. Vždy je léčbu třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem, který může vyhodnotit závažnost infekce a zároveň předepsat vhodné antibiotikum.

Pro virové infekce je užívání antibiotik zbytečné a na boj proti viru nemají vliv. Mezi virová onemocnění patří například chřipka, rýma, spalničky, Covid, neštovice nebo mononukleóza. Pro tato onemocnění je zásadní imunitní reakce našeho těla. Léky v případě virologických onemocnění slouží především ke zmírnění příznaků, například ke snižování horečky, uvolnění ucpaného nosu nebo k usnadnění vykašlávání.

Problematice antibiotické rezistence se v České republice věnuje především Centrální koordinační skupina Národního antibiotického programu, která ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem připravuje pravidelné informační kampaně. Další podrobnosti můžete dohledat na webu www.antibiotickarezistence.cz, ze kterého jsme čerpali informace i pro tento článek.